NEUSTÁLÁ POTŘEBA NÉČEHO NOVÉHO ROZHOVOR S BORISEM PATONEM

Pane profesore Patone, jste synem zakladatele jednoho z nejvýznamnějších ústavů svařovací techniky na světě a svařovací technice jste jako vědec zasvětil celý svůj život. Co vás na svařování tak fascinuje?

Svařovací technika potřebuje výzkum, který jde do hloubky a jehož výsledky jsou velice užitečné pro společnost. Elektrické obloukové svařování má velký význam pro vývoj lidstva. To na ní shledávám velice inspirující a fascinující.

Co považujete za nejdůležitější vynálezy uplynulého století v oblasti obloukového svařování?

Nejúchvatnější změnami prošlo svařování obalenou elektrodou, svařování pod tavidlem, svařování metodou wolfram-inertní plyn a svařování MIG a MAG. Tyto svařovací postupy byly vyvinuty v těžkém období kolem 2. světové války. V dnešní době se na celém světě využívají přibližně dvě třetiny válcované oceli k výrobě svařovaných konstrukcí. Obloukové svařování je přitom ve většině případů jedinou možnou a nejefektivnější metodou spojování.

Jakou roli podle vás v těchto vynálezech hraje průmysl?

Průmyslová poptávka utvářela vývoj svařovacích procesů: možnost automatizace výrobních procesů a rozmanitost geometrie dílů hrály v tomto směru zásadní úlohu. V návaznosti na rostoucí požadavky průmyslu vyvinula svařovací technika nové metody efektivního spojování nejrůznějších tlouštěk materiálů, jako jsou vysokolegované nebo vysokopevné oceli a slitiny neželezných kovů. Tyto průmyslové požadavky představují počátky svařování střídavým proudem, od pulzních procesů přes nastavení automatických oprav až po moderní regulované procesy. Aktuálně průmysl tlačí na další rozvoj kombinací, které se používají v hybridních procesech.

Jak důležitý je „starý postup“ svařování TIG z hlediska průmyslového využití?

Svařování TIG bylo a je nejlepší volbou při vysokých požadavcích na kvalitu svarového švu – od ušlechtilé oceli přes hliník a titan až po slitiny niklu. Použití pulzního oblouku TIG a současná mechanická kontrola wolframové elektrody zvyšují kvalitu svarového spoje. Průlomové vývojové kroky kromě toho umožňují významné zvýšení hospodárnosti svařování TIG. Mezi tyto vývojové kroky patří například použití aktivních látek („Activating Flux“ nebo „A-TIG“), vysokofrekvenční svařování TIG („High Frequency Pulse“ nebo „HFP-TIG“) nebo použití inertního plynu s příměsí aktivních plynů.

Svařování TIG bude v budoucnosti hrát v rámci spojovacího svařování stále větší roli, zejména v oblasti výrobního průmyslu a především tam, kde se používají roboty. Zásadním úkolem je přitom jednovrstvé svařování stěn tlustších více než deset milimetrů. Vysoký budoucí potenciál z hlediska zvyšování výkonu má také orbitální svařování v úzké spáře TIG, například ve výrobě potrubních rozvodů nebo při spojování různých druhů základních materiálů.

Mezitím se zásadní role v technologii svařování ujala výkonová elektronika. Jaký dopad měl rozvoj digitálních svařovacích zdrojů?

Digitální svařovací zdroje a jejich inteligentní řídicí okruhy a snímače mají vliv na všechna odvětví, v nichž se používá technologie svařování. Například na energetiku, automobilový průmysl a stavbu lodí. Technologie výrazně změnila požadavky na kvalitu svařovaných výrobků. Přizpůsobivá kontrola procesu digitálních svařovacích systémů umožňuje omezit vlastní svařovací napětí a deformaci dílů. To vede ke zvýšení kvality vyráběných produktů.

Digitální technologie mění běžný pracovní den také uživatelům: svařování má čím dál více společného s metodami a nástroji IT. To se odráží ve školení systémových specialistů, technologů a pracovníků obsluhy. Je nutné se více zaměřit na znalosti softwaru, hardwaru a IT. Domnívám se, že to zároveň zvýší zájem mladých lidí o povolání svářeče.

V posledních letech je přesto nedostatek mladých zaměstnanců ve svařovacích profesích. Jak jinak můžeme ještě mladé lidi přilákat, aby měli zájem o práci ve svařovací technice?

Myslím si, že velkou roli hraje atraktivní vzdělávání. Zaměstnavatelé musí kromě toho zaměstnancům poskytnout podmínky pro další rozvoj. Lidé touží v zásadě po úspěchu – kde jej mohou dosáhnout, tam se budou angažovat.

V čem spatřujete v dnešní době největší výzvy týkající se svařovací techniky?

Existuje čím dál více konstrukcí a strojů, které dosáhly kritické životnosti. Důležitým tématem je proto servisní svařování. Je nezbytné zaručit bezpečný provoz například v rámci energetických společností, dopravních firem a chemického průmyslu. Proto je důležité vytvořit spolehlivé postupy ke stanovení zbývající životnosti svařovaných konstrukcí. Další rozvoj vyžaduje také stavba konstrukcí, aby se usnadnily činnosti údržby i servisní práce. S ohledem na rozdílné a často obtížné podmínky by se měly dále rozvíjet také svařovací systémy, procesy a přídavné materiály. To je nejnaléhavější výzva, se kterou se budou muset svařovací odborníci v následujících letech vypořádat.

Na další generaci svařovacích odborníků tedy čekají obtížné úkoly.